Testatica

Update 9.7.2002


 swiss  Testakica photo


Zde vyobrazený aparát byl postaven před asi 20 lety společenstvím sídlícím nedaleko švýcarského Bernu. Jeho členové se, žel, rozhodli nikdy nezveřejnit detaily, protože se (... a ví Bůh, že právem!) obávají zneužití použitého principu.

I když návštěvníci jsou stále vítáni, většinu dnes zklame zjištění, že zařízení už není demonstrováno veřejnosti, takže se zdá, že taje tohoto úžasného stroje budou muset znovu odhalit jiní výzkumníci.


 

Jednotka se spouští rukou - pootočením jedním ze dvou protiběžných kotoučů - a pak už běží sama bez jakéhokoliv dalšího viditelného příkonu.

Pohybují se pouze oba kotouče na centrálním ložisku, které se otáčejí asi jednou za sekundu.
Kotouče jsou z průzračného plastu (patrně z plexiskla). Po čelní ploše prvního kotouče je rovnoměrně rozmístěna sada padesáti kovových lamel.
Všem, kteří tento generátor viděli v provozu bylo jasné, že použitelná energie, zčásti využívaná k provozu samotného stroje, je extrahována z okolního prostředí.
"Swiss M/L Convertor" - "Testatica", nebo jak říkal vynálezce Baumann: "Testa distatica" - je samostatný energetický systém, spočívající patrně na bázi samostatně rotujícího Wimhurstova generátoru vysokého elektrostatického napětí.

Přestože Tesatiku viděla v provozu spousta lidí, mezi nimi i celé výpravy velmi fundovaných techniků, dodnes nikdo nepochopil na jakém principu pracuje, natož aby úspěšně nereprodukoval výsledek, jehož údajně dosáhla švýcarská komunita v Linden. Jednomu ze šťastlivců, který kdysi navštívil dnes už nežijícího lindenského vynálezce, Paul Baunmann tehdy řekl: "Ten, kdo pochopí následující experiment, bude mít blízko k pochopení jak Testatica pracuje."

"Lindenský experiment"

Použitý "kondenzátor" sestával z dvou druhů kovových destičk, hliníkových a měděných, oddělených izolantem z nějakého neznámého materiálu - mohl to být papír nebo plast (nezjištěno).
Dále je třeba mít
permanentní magnet ve tvaru "U", na němž je navinuta cívka s nakrátko sletovanými vývody.

 linden experiment

Baumann vsunul "kondenzátor" mezi póly magnetu a požádal přítomné svědky, aby desky připojili ke svorkám voltmetru. K jejich údivu ukázal voltmetr, který si přinesl jeden z nich, napětí 700 V, přičemž hodnota příležitostně "padala". Tento experiment se snažilo zopakovat mnoho lidí, nicméně nedospěli k žádnému výsledku.

CO SE MOŽNÁ ODEHRÁLO (I KDYŽ SI TÍM VŮBEC NEJSEM JIST!)

Pan Baumann například mohl upravit vhodný izolant (plexisklo apod.) do formy elektretu.

Je známo, že pokud plexisklo nebo obdobný plast zahřejeme až na mez vláčnosti (na dotek je lepkavé a pak ho vystavíme poli vysokého napětí prostřednictvím plechových elektrod, přiložených k oběma plochám po dobu chladnutí, získáte jakousi vysokonapěťovou baterii. Z plechových elektrod lze trvale odebírat náboj VN; obdobně jako z páskového elektrostatického mikrofonu.
Jakou roli navíc přitom hraje magnet, cívka a odlišný materiál kovových destiček je ještě třeba zjistit.

Co se týče použitých materiálů, pohled na další části aparátu naznačuje, že také bezkontaktní snímače, takzvané "tastery" odebírající náboj z rotujících kotoučů, jsou zhotoveny z perforovaného hliníkového plechu, odděleného plexisklem od měděné zadní strany.


VYCHÁZÍ TESTATIKA Z WIMSHURSTOVA GENERÁTORU?

Teorie funkce Wimhurstova elektrického stroje je známá. Protiběžná rotace dvou kotoučů z plastu, skla, tvrdé gumy, apod. (lze použít i dvě vinylové gramodesky) vyvolává pohyb vzduchu mezi lamelami, jehož molekuly se zásluhou frikce stávají elektricky aktivními. Dochází k nepřetržitému nabíjejí sběrných lamel elektrostatickým nábojem, což se v mezerách mezi nimi projevuje formou záblesků. K jejich zamezení je s centrem obou kotoučů spojena série oboustranně rovnoměrně rozmístěných kovových segmentů. K odběru slouží sběrná ramínka s kartáčky, odvádějící náboj do kondenzátorů (Leydenské láhve). K těmto kolektorovým bodům je v úhlu 45° umístěna neutralizační tyč oboustranně vybavená sběrnými kartáčky. Pomocí této tyče se vyrovnávají náboje kovových fóliích na protilehlých stranách. Druhá neutralizační tyč na zadní straně kotoučů je vůči první posunuta o 90°.


CO OBSAHUJÍ "HRNCE" PO STRANÁCH?
(jeden z možných designů "transformačních kondenzátorů")

 what in the cans Obal z je perforovaného hliníkového plechu; vnitřní válce z kompaktního měděného plechu.


- "air spacing" - "air gaps" - vzduchové mezery
- A - kruhový magnet (např. z reproduktoru)
- B - bifilární cívka ze dvou navzájem zkroucených drátů
- C - centrální měděná spirála (elektroda)
- D - aluminiový kryt (možná dva)
- E - měděný kryt (možná dva)
- F - plastové mezikroužky

Mnohým připadají mysteriózní oba válce v popředí Testatiky .

Podle různých informací jsem si vytvořil hrubý názor, znázorněný v tomto schématu, který se asi blíží vysvětlení toho, co se v této dvojici bubnů vlastně odehrává. Zdá se, že jde o kombinaci dvou do sebe vsunutých měděných válců, opatřených dvěma stínítky z perforovaného aluminiového plechu.

Uprostřed je šest nebo více kruhových (toroidních) magnetů, na nichž jsou navinuty cívky. Mnozí myslí, že by mohly mít bifilární vinutí. Mezi jednotlivými magnety jsou vzduchové mezery, možná vyplněné plastovými rozpěrkami.
Středem, tedy otvory v magnetech, prochází jediná měděná nebo hliníková spirála. Je možné, i když zdaleka ne jisté, že na dně každého bubnu je uzemnění, jímž jsou všechny komponenty propojeny. Neberte mne v tom za slovo, ale připomíná mi to obráceně zapojenou zapalovací cívku, opatřenou měděným a hliníkovým stíněním.

Nejsem si jist rolí jakou zde hrají magnety, ale Tesla v návrzích některých svých obvodů na střídavý proud použil magnetického pole, aby získal stejnosměrné napětí, obdobně jako z výstupu moderní diody.


Některé známé okolnosti
Konstantní výstup: 230 V při 13 A - jmenovitý výkon >3kW pulsujícího stejnosměrného proudu
Rozměry stroje: šířka 110 cm, hloubka 45 cm, výška 60 cm; váha přibližně 20 kg.

Automotivní pohon na principu "toku ESF", odebíraného sběrači z motoricky poháněné dvojice protiběžně rotujících lamel.

Stroj je spuštěn ručně, roztočením jednoho z kotoučů. Poté nevyžaduje žádný další příkon.

Jakmile je aparát v chodu nelze jím pootáčet, jinak se zastaví.
Vzduch v prostoru v němž pracuje se ochladí (neměřeno, jde o opakovaně popisovaný subjektivní pocit přítomných).

Dodatečné informace
Zdá se, že existuje verze s jediným deseticentimetrovým kotoučem o výkonu 300 W, ale není o ní moc známo.

Mnozí si u jednoho zařízení povšimli malého motorku pohánějícího kotouče.


Dopisy


Nepotvrzená informace, kterou jsem obdržel 28. října 1997.

Korespondent píše:

Myslím si, že energie přichází z jiné energetické hladiny, a že toroidální prstencové oscilace magnetického pole mohou působit jako katalyzátor přenosu. Uprostřed magnetické šachty ve velkých "nádobách" může být "drát". Don Kelly ze S.E.A. mi řekl, že je to stejná elektroda jako ty, které popsal profesor Marinov u malého stroje. Píše: "Kondenzátory mají zvenčí cylindrickou mřížku skrývající cylindrický plastový izolátor s měděnou spirálou uprostřed. Viděl jsem vnitřek jednoho z nich, který patří k malému přístroji a nejsou tam ŽÁDNÉ MAGNETY."

Co se permanentních magnetů týče, jeden z mých přátel (Luzi Cathomen - viz The Linden Report 1994) řekl, že nejvyšší účinek je vždy uprostřed, mezi póly magnetů, a to i v případě kruhových magnetů uložených na sebe. Na podobný magnet navinutá cívka by pak možná mohla sloužit k akumulaci energie.

Podle U. V. Sandera: "... kdyby někdo pochopil, co se dělo při ´lindenském experimentu´, pochopil by i princip funkce Testatiky." Namísto šedesáticentimetrové drátěné smyčky zkuste na drát, omotaný okolo podkovového magnetu připojit  Wimhurstův generátor statické elektřiny, a pak zkuste mezi póly magnetu vložit plochý CuAl kondenzátor. Možná z něj namísto statické elektřiny poleze stejnosměrný proud...


Report od Methernithů z Linden, Switzerland.
Albert Hauser

Spolu se dvěma společníky jsem 14. února 1986 navštívil lindenské společenství Methernithů. Za čtyřhodinové návštěvy jsme udělali následující postřehy. (Moje krátká zpráva v té věci vyšla ve věstníku asociace "DIFOT-News" číslo. 5, z května 1986 a pak v UFO-Contact číslo. 6, 1986 a poslední, anglická verze, u stejného vydavatele v únoru 1987. Lidé v Linden mě žádali abychom naše postřehy nepublikovali ve velkých časopisech.)

Během návštěvy jsem měl možnost prodiskutovat vlastní postřehy a názory s ostatními návštěvníky. Mimoto jsme už předtím viděli dost dobré obrázky, a měli zprávy od jiných návštěvníků. Byly ostatně otištěny i ve větších denících. I když tuto technologii už vidělo relativně hodně lidí, zůstala až dosud nepochopena. Vycházeje z loajality k našim hostitelům a abychom se vyvarovali nedorozumění, špatné reputaci a zabránili možnému zneužití zařízení, rozhodli jsme formulovat svůj úsudek takto:

Merenité se sami označují za společenství prvotních křesťanů. Jejich společenství čítá přibližně 200 osob. Žijí "biblicky" pospolu, mají svou vlastní školu, továrnu na stroje, zelinářství a také filmový ateliér. Důvod proč nechtějí publikovat princip vyšší technologie, mimochodem vyvinuté už před takřka 30 lety, spočívá hlavně v obavě z možnosti zneužití zbrojním průmyslem.

K vlastnímu zařízení

Je už dobře známo, že aparát musí být spuštěno ručně, a pak už je samoběžný (automotivní).

 

Technické parametry jsou částečně známy a odpovídající data jsou uvedena v tabulce.

Za naší návštěvy byla k velkému aparátu připojena 1000 wattová žárovka. Samotný stroj je zhotoven převážně z běžně dostupných součástek a materiálů. Předváděný typ váží zhruba 20kg - základová deska je dřevěná a zbytek z největší části z plexiskla.

poz. 1 - Plexisklový kotouč o průměru 500 mm a tloušťce 5 mm, opatřený 50 lamelami (snad z chrómové oceli nebo obdobně vypadajícího materiálu) o rozměrech přibližně 0,2 x 20 x 160 mm, umístěných pouze na vnější straně povrchu kotouče jemuž říkají "oblak".

poz. 2 - Disk stejné velikosti jako čelní kotouč, patrně z téhož, ale jinak zbarveného materiálu, rotující opačným směrem. Je vybaven 2x 50 lamelami umístěnými po obou stranách. Tomuto kotouči říkají "Země".

poz. 3 - Převod na hřídeli slouží k nastavení otáček kotoučů (poz. číslo. 1 a 2) udržovanou na 60 ot/min. Lamely jsou poháněny řemínkem.

poz. 4 - Lamely - lehce zmagnetizované -, jsou vyrobeny patrně z materiálu odolávajícího koronální oxidaci (nebo jsou čímsi potaženy).

poz. 5 - Bezdotykové sběrače (tastery) jsou z perforovaného plechu. Dalších osm bezkontaktních elektrod je na přední a patrně stejný počet i na zadní straně kotoučů. Tyto elektrody nejsou situovány paralelně s disky, jsou pootočitelné kolem svého poloměru a sestávají z prostřídaných vrstev perforovaného kovu a izolačních vložek.

poz. 6 - Koaxiální akrylové trubice proložené třemi leštěnými válci z perforovaného plechu. V centru je umístěna bifilární cívka vinutá na magnetickém jádru.

poz. 7 a poz. 8 - dva menší ležaté "kondenzátory"

poz. 9 - Skleněný válec obsahující hliníkovou spirálu - byla použita soustružnická hoblina.

poz. 10 - Podkovové magnety s bifilárně navinutými cívkami, mezi jejichž póly jsou bloky ze střídavě prokládaných vrstev izolačních desek a perforovaných plechů  (viz "lindenský pokus").

poz. 12 - Patrně usměrňovač - podélný perforovaný plech umístěný vertikálně kolem cívky. Skleněný obal obsahuje jeden nebo několik krystalů. Podle dojmu ostatních návštěvníků jsou koncové čepičky skleněného válce magnetické. Podle mého soudu tento systém nevyžaduje vakuum, protože usměrňovač na menším předvedeném aparátu byl úplně otevřený.

O elektrickém zapojení jednotlivých součástí se lze zmínit jen povrchně. Je zde zřejmá podobnost se starým známým "Wimhurstem", jenže zde je mnohem víc elektrod. (Wimhurst jich má celkem 6, z toho 4 jsou dotykové.)

Horizontálně umístěné snímače stejně jako u "Wimhursta" přenášejí vysoké napětí na pozici 6.


Otevřenou otázkou je funkce obou centrálních podkovových magnetů a podpovrchových zapojení - mnoho kovových součástí je propojeno interně - včetně poz. 7 a 8, a také dalších částí, jako např. poz. 9, 10 a 12.

Místo odběru výkonu, na náčrtku na svorkách (+) a (-), je na barevných snímcích připojeno červeným a modrým vedením ke dvěma kovovým prstencům na vrcholku poz. 6.

Podle mínění jiných návštěvníků by silná dřevěná základová deska mohla sestávat z několika vrstev prostřídaných perforovaných plechů a izolačních desek, a takto tvořit další velký kondenzátor.

Později byl spuštěn i menší stroj, který pak běžel asi 2 hodiny. Testovali jsme ho jen měřicími přístroji. - to znamená, že nebyl zatížen žádným odporem. Podle měření soudím, že jeho výkon je asi 200 W.

Překvapující bylo, že tento typ s jediným diskem o průměru asi 12 cm byl velmi lehký, vážíl asi jen 1 kg. Celá konstrukce mnohem jednodušší (mimo kotoučů prakticky jen několik "kondenzátorů").

Mechanizmus zajišťující samoběžný pohon vypadal jako tradiční DC motor, který poháněl kotouč prostřednictvím tenkého řemínku.


Alternativní představa zapojení...


Translation gewo 2002 www.gewo.applet.cz

(OBRÁZKY! POZOR! STRÁNKA SE NATAHUJE DLOUHO, ALE ZATO OBSAHUJE NEJLEPŠÍ OBRÁZKY, KTERÉ LZE SEHNAT)

P.S. Některé obrázky a nákresy zatím bohužel chybí, ale pokusím se je odněkud vykutat :-) Je zajímavé, jak málo lidí o tomhle ví. V podstatě se všechen zájem probudil až po oznámení irského vynálezu. Tak co? Nezmizíme i vzdor současnému blahobytu načas v kůlnách a garážích?  :-))


Další informace pro zvídavé
(některé z těchto stránek jsou prastaré a linky už nemusí existovat! Zkoušejte třeba Google > Archiv)

Further information
Testatika and Overunity
Magnetic paradox

Check out the webmasters original article on the swiss ml
Some interesting comments and ideas on the Free energy machine Swiss ML or Testatika Thestica Distakica
Latest discovery of how the Testatika is most likely to work

The index and information page for this series of pages
Electrets vs Dielectric Absorbers
Eguchi Electrets
Horseshoe Magnets and the Testatika
The electron field generator
The electron cascade effect
Some free electric notes
The Principle Experiments
Testatika demonstration 1999 report
Methernitha Testatika News
Testatika Machine ML converter pictures
A transcript from the Testakica video


Main Links Directory

WM magazín